Project view - Krajinou táborsko - bechyňské lokálky

 Čeština
 

Project text:


Elinka

     Není člověka v jihočeském kraji, který by toto slovo neznal. První elektrická dráha na stejnosměrný proud byla postavena v roce 1903 v tehdejším rakouském mocnářství. Jde o trať mezi Táborem a Bechyní. Trať měřila celkem 23 km a měla nejvyšší stoupání 41 promile. Nejmenší použitý poloměr oblouku činil 125 m. Maximální rychlost byla stanovena na 25 km/hod., v obloucích 15 km/hod. Jízdní doba byla 1.08 a 1.15 hod. podle druhu vlaku.

     Původní projekt elektrizace této trati zpracovala právě firma Křižík na základě zkušeností získaných při stavbách tramvajových tratí v Praze a Plzni. Ing. Křižík usilovně hledal možnost uplatnění elektrického provozu na železnici. Aktivita pro vznik lokálních tratí s elektrickým pohonem nevychází od stavebníků, ale od podnikatelů v elektroprůmyslu. Koncese pro stavbu elektrické dráhy byla vydána 19. 4. 1902. Výstavba trati také tedy byla započata v dubnu 1902, přičemž výstavbu železničního spodku a svršku zajišťovala vinohradská firma J.Kubíček a spol., elektrotechnická zařízení včetně vozidel a vybavení elektrárny dodala firma Křižík, železné konstrukce vyrobila a dodala firma Bratří Prášilů z Prahy Libně. Nejnáročnějšími stavbami na celé železniční trati byly ocelový most přes řeku Lužnici v Táboře a objekt elektrárny u tohoto mostu.

     S hloubením základů začala firma J. Kubíček koncem dubna 1902 a dokončila stavební práci do listopadu téhož roku, načež ihned bylo zřízeno montovací lešení pro železnou mostovou konstrukci z mostárny bratří Prášilů. Most je vlastně přemostěním údolí Lužnice, je 174 m dlouhý a 20 m vysoký nad hladinou řeky, a obsahuje celkem 3 klenuté otvory 12 m světlosti, a se strany pravého břehu Lužnice (k Táboru) otvor 36 m, se strany levého břehu pak 60 m s mostovou konstrukcí poloparabolického tvaru obrácenou dolů. Výborný kámen na mostové pilíře byl nalámán v lomech pod Klokoty u Tábora.

   Vlastní elektrárna v Táboře zásobovala elektrickou energií kromě trati také městské osvětlení a různé živnostenské provozovny. Z důvodu menších úbytků napětí byl pro napájení trati zvolen stejnosměrný třívodičový systém o napětí 1400 V (2 x 700 V), přičemž trakční vedení bylo tvořeno dvěma trolejovým dráty každý s jinou polaritou a zpětným vedením kolejnicemi. Trolejové dráty o průřezu 100 mm2 a osové vzdálenosti 1200 mm byly zavěšeny ve výšce 5,5 m nad TK na dřevěných branách. Z hlediska napájení byla trať rozdělena na dva úseky, jejichž dělení bylo situováno do žst. Malšice.

     Elektrárna v Táboře se nacházela na břehu Lužnice a k výrobě elektrické energie využívala parní pohon. Ten tvořily tři kotle soustavy Tischbein o výhřevné ploše 80 m2 a tlaku páry 11 atmosfér, ve strojovně dále byly tři parní stroje, které pomocí řemenových převodů poháněly dynama. Parní stroje pro elektrárnu dodala firma Breitfeld a Daněk z Prahy - Karlína. Dynama byla derivační, bez komutačních pólů o výkonu 80 kW na napětí 2 x 700 V. Od hřídele dynam byla řemenem poháněna ještě další dvě dynama na společném hřídeli, která kompenzovala úbytek napětí v druhém úseku Malešice - Bechyně, kde byly náročnější sklonové poměry.

     Od roku 1903 zajišťovaly dopravu dva motorové vozy, zkonstruované F. Křižíkem a s vozovou skříní od firmy Ringhoffer. Zajišťovaly přepravu 30 osob ve třetí a 10 ve druhé vozové třídě. Později byly označeny řadou EM 400.001 a EM 400.002. K nim v roce 1905 přibyly další dva motorové vozy stejného výrobce (pozdější označení EM 400.003 a EM 400.004). Oproti prvním dvěma měly o metr delší vozovou skříň s 38 místy ve třetí a osmi místy ve druhé vozové třídě. Regulace výkonu je odporová, uložení motoru tlapové a vůz je vybaven elektrodynamickou brzdou. Vozidlo je v majetku NTM Praha a je provozuschopné. Motorový vůz EM 400.004 byl zničen při požáru v roce 1939. Zpočátku zajišťovaly provoz 4 páry vlaků denně, jejichž počet postupně narůstal na 8 párů osobních vlaků a dva páry nákladních vlaků v roce 1941. Po osvobození vzrůstala nákladní doprava, která byla zajišťována i smíšenými vlaky. K zajištění odvozu zátěže nákladních vlaků byly používány i přípřeže motorových vozů. V roce 1953 byla zahájena výstavba vojenského letiště u Bechyně a nároky na nákladní dopravu několikanásobně vzrostly. V roce 1956 vyrobila Škoda Plzeň 4 nové lokomotivy pro traťě Tábor - Bechyně a Rybník - Lipno řady E 422.0, což mělo za následek vyřazení dvou motorových vozů EM 400.002 a EM 400.003. V roce 1962 byl přepnut na napětí 3000 V ss pražský uzel a do Tábora byly natrvalo převedeny lokomotivy E 424.102 (zrušena po vykolejení v roce 1964), E 436.002 (zrušena v roce 1964) a E 436.004, která vydržela v pravidelném provozu do roku 1973, kdy se stala exponátem NTM.

 

Odkud kam jezdíme?

Stanice jsou: v Táboře, Slapích, Malšicích, Sudoměřicích a v Bechyni; zastávky pak: v Horkách, Čeňkově, Třebelicích, Všechlapech-Dudově, Smolči a Bežerovicích.  

Tábor je jihočeské město se slavnou historií a množstvím architektonických památek i přírodních krás. Je spojeno s husitským hnutím a jeho velkými osobnostmi - zejména Janem Žižkou z Trocnova, spoluzakladatelem husitského Tábora. Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Tábor začal nabývat rysů opravdového města a formoval se do podoby, jakou známe dnes. Na samém počátku 16. století vznikala po etapách městská radnice, symbol bohatství a prestiže města. Následovala velkorysá přestavba hlavního městského chrámu, kostela Proměnění Páně na hoře Tábor, a vznik Jordánu, první údolní nádrže ve střední Evropě. Tak se podařilo zajistit obyvatelům města dostatek pitné i užitkové vody. Přestavby v historickém jádru pokračovaly i v 16. století, ve věku české renesance. Velké požáry, které zejména v letech 1532 a 1559 zničily většinu měšťanských domů, často ještě dřevěných, přinesly kromě osobních lidských tragédií také další podněty ke stavitelskému úsilí. Tehdy se Tábor definitivně změnil v kamenné město a fasády měšťanských domů pokryly četné variace sgrafitové výzdoby, tolik typické pro renesanci. Ve stejné době byl také dokončován systém táborského podzemí.

Úsilí několika generací české vlastenecké inteligence způsobilo v 19. století probuzení a rozvoj národního života. To se odrazilo i v novém vzestupu kulturního významu Tábora. Založení reálného gymnázia s výlučně českým vyučovacím jazykem (prvního svého druhu v tehdejší habsburské monarchii) a vyšší hospodářské školy v 60. letech minulého století obnovilo tradici vyspělého táborského školství. Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, jež svou činností pomáhalo rozvíjet oživený zájem o husitskou epochu v českých dějinách i v historii města.

Z hlediska ekonomické prosperity je důležité, že Tábor dnes leží na křižovatce významných dopravních tahů Praha - České Budějovice - Linec a Písek - Pelhřimov - Brno. Město Tábor v současnosti představuje přirozené středisko okresu i jeho hranice přerůstajícího regionu.

Slapy - obec leží v nadmořské výšce 475 m n.m. asi 5 km jihozápadně od města Tábor a má přes 400 obyvatel. K dobré občanské vybavenosti patří škola, mateřská škola, pošta, hospoda, bistro i výrobna lahůdkářských výrobků. 

Malšice - obec Malšice leží asi 9 km jihozápadně od Tábora ve stejnojmenném okrese v nadmořské výšce 502 m. Historie Malšic zasahuje do druhé poloviny 14. století. Ves byla založena Rožmberky, ale krátce po založení byla za husitských válek zpustošena. Znovu vystavěna byla až na konci první poloviny 18. století.

Z památek je nejvýznamnější kostel Nejsvětější Trojice. Původně gotický kostel byl postaven současně se založením vsi ve 14. století. V 18. století bylo torzo kostela současně s novým budováním vsi přestavěno v barokním slohu. V obci je několik staveb z období rozvoje venkovské lidové architektury v 19. století.

Sudoměřice u Bechyně - obec se nachází v jižních Čechách v okrese Tábor.  K obci Sudoměřice u Bechyně náleží osady Bechyňská Smoleč a Bežerovice. První písemné zmínky se objevují r. 1352. Velký rozvoj znamená pro obec příchod 20. století. Byl založen Spořitelní a záložní spolek Kampelička pro hospodáře, řemeslníky a drobné podnikatele a zahajuje provoz elektrická dráha z Tábora do Bechyně. Sudoměřice mají svoji stanici, malé nádraží a výpravčího. Již nejsou ryze zemědělskou obcí. Železnice přináší možnost cestování za prací do vzdálenějších míst republiky, hlavně do Prahy, a zároveň s tím sílí příliv peněz do obce.

Bechyně - jihočeské město leží v lesnaté krajině na soutoku řeky Lužnice a říčky Smutné, cca 20 km od Tábora. Bechyně byla založena Janem Lucemburským kolem roku 1323, nejvýznamnější majitelé Bechyně byli Šternberkové, na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele. Nyní má asi 6 000 obyvatel a je proslulá zejména lázeňstvím a výrobou keramiky. Dominantou náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel sv. Matěje. Kostel vznikl na přelomu 13 a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740. Komplex bechyňského zámku představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka. V bývalé zámecké sýpce je umístěno muzeum Vladimíra Preclíka, v bývalém zámeckém pivovaru jsou umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií.

V roce 1928 překlenul hluboké údolí Lužnice ve výšce 50 m nad řekou svým odvážným obloukem nový železobetonový most, nazývaný "Bechyňská duha". Po tomto mostě jezdí i "Bechyňka" do nového nádraží.

The project contains these units:

Page 1  2  3  4  5  6  7  8  ...  15
Životopis slavného vynálezce
Podívejte se s námi!
Stavba elektrické dráhy
Asi nejzajímavější zážitek v projektu
Page 1  2  3  4  5  6  7  8  ...  15


TrainLMS