Kroučová

Pojmenování je odvozeno z přídavného jména k majiteli vsi (snad Krouk) nebo ze staroslovanského Krak – kryak, což znamená křoví.
První písemná zmínka o obci je z roku 1361. V průběhu historie patřila k hradu Vinařice, ke hradu Pravda, ke klášteru augustiniánů v dolním Ročově a nakonec k panství Zlonickému. V roce 1411 je připomínán kostel. Z roku 1627 se dochovaly záznamy o prvních kamenných domech v obci.
Knížecí Schwarzenberské kamenouhelné doly v Kroučové byly vedle zemědělství zdrojem obživy. S dolováním uhlí se započalo v polovině 19. století a zdejší důl nesl jméno Důl Adolf Josef I. Obec se díky tomu rozrostla. Těžba se brzy přestala vyplácet, a tak již ve dvacátém století ustala.

V Kroučové byla škola založena kolem roku 1765. Patřila k nejstarším školám na Slánsku. Starší byly jen obecní školy v Hořešovicích, Kolči, Kvílicích, Pozdni, Pcherách, Řisutech, Smečně, Zlonicích, Zvoleněvsi a samozřejmě ve Slaném.
Tehdejší škola stála v západní části obce na vyvýšeném místě ( nynější čp. 22 ) a měla zděné obvodové zdi. Pokryta byla šindelem. Tak byly v té době budovány pouze domy bohatší nebo knížecí stavení. Selská obydlí byla většinou dřevěná a byla pokryta slámou.
Na založení školy v Kroučové má největší podíl kníže František Oldřich Kinský ze Vchynic, který měl patronaci nad kroučovskou školou. Prvním uváděným kroučovským učitelem je Vojtěcha Preislera, který v Kroučové působil do roku 1774. Po něm tu učil Jan Weselý, a to až do roku 1784. Dalším v řadě byl od roku 1784 Josef Chládek. Ten učil na kroučovské škole až do roku 1804.
Budova školy je dosud udržovaná, ale nově schovaná v zahradě. Dnes, s ohledem na snížení počtu dětí, přestala plnit funkci školní budovy a místním slouží jako restaurace

Co se týč pomníku Jana Švehli, tak ten byl za 2. světové války schován u pana Jindřicha Tišlera a poté opět instalován. Společně s pomníkem T.G. Masaryka, který stál jen kousek dál, přečkal v obci i nástup vlády komunistické strany v roce 1948, kdy byly všechny pomníky z doby 1. republiky zbourány. Odstraněn byl až v 80. letech minulého století.
Pomník prvnímu prezidentovi T.G. Masarykovi byl v Kroučové odhalen 6. října 1935. Zajímavé je, že tento pomník byl uložen do úschovy na základě nařízení říšského protektora za 2. světové války, tj. v roce 1940. Zde byl pomník až do roku 1945, kdy byl v září opět instalován a od té doby vlastně stojí na svém místě více jak 60 let. I v době vlády KSČ, kdy byly všechny pomníky T.G. Masaryka zničeny, strženy a roztaveny, byl stále na svém místě a každý rok se k němu při všech výročích kladly květiny. Určitě je to v naší republice unikát!!

Zajímavost

Článek z novin:

Citace z kroniky obce Kroučová :

Velmi zajímavý článek je psán ve výtisku z 18.října 1935. V článku pod názvem " Odhalení Masarykova pomníku " se píše: „Kroučová jest malá vesnička ležící v nejzápadnějším cípu Novostrašeckého kraje na rozhraní okresů slánského, lounského a rakovnického. Jest přikrčena k úpatí "Žbánu", obklopena lesy a chmelnicemi, v jichž zeleni se zcela ztrácí. Je tu klidno. Obyvatelé počtem 465 většinou pilně pracují na svých polích nebo v blízkých dolech. Různé zábavy a slavnosti, kterými mnohé osady jsou již často přesyceny, jsou nám tu svátkem.
V neděli dne 6.října těšila se nejen naše obec, ale celé okolí na významnou slavnost. Místní osvětová komise vzala si za úkol letošní jubileum 85 letých narozenin našeho milovaného presidenta T.G. Masaryka trvale uctít památníkem. Zvolila k tomu místo uprostřed návsi, vedle pomníku obětí světové války, v blízkosti lípy Svobody a lípy Tyršovy. Náves naše stává se tak upomínkovým místem nejvýznamnějších památníků našeho osvobození.
Ze skromných prostředků v několika měsících byl památník zbudován. Jest dílem pana Fišera z Nového Strašecí. Slavnost odhalení se uskutečnila 6. října. Získali jsme velmi poutavého řečníka pana Františka Kleinera, nás poctil pan okresní hejtman, vrchní rada Dr. Svoboda. Všechny korporace z okolních obcí slíbily svoji účast. Těšili jsme se všichni nesmírně. Než příroda mocná a nezdolná zhatila naši velikou radost. Vytrvalý déšť pokazil vše. Slavnost musila být odbývána v sokolské místnosti v hostinci p. V. Zelenky - bohužel za malé účasti. Škoda, přeškoda, že tak krásný proslov pana ředitele Kleinera, zajímavé zpěvy pěveckého sdružení, slyšelo jen tak málo občanů.
Místní osvětová komise s vděčností přijala slova uznání pana okresního hejtmana doktora Svobody, která byla jí povzbuzením k další osvětové činnosti. Jsme hrdi na to, že naše obec, jedna z nejmenších a poslední v kraji, který si náš pan president zvolil za své sídlo, může se první honosit památníkem zbudovaným láskou a oddaností k našemu velikému Osvoboditeli.“

K tomuto článku, který oznamuje postavení a odhalení památníku našeho prvního prezidenta, mi dovolte jednu poznámku. Jistě víte, jak se po roce 1948 zacházelo se vším, co se byť jen okrajově týkalo T.G. Masaryka a první republiky. Jeho knihy byly zakázány, jeho fotografie se nesměly nikde objevovat, zmínky o něm se objevovaly málo, až už se o něm nepsalo vůbec. Já sám jsem jednu z posledních zmínek o prezidentu T.G. Masarykovi našel v Rudém právu z roku 1952. S památníky a pomníky to bylo také tak. Byly strženy, zničeny nebo zdevastovány. Proto je zajímavé, že první pomník na okrese, u nás v Kroučové, který možná patřil ve své době i mezi první Masarykovy pomníky v celé republice, zůstal stát po celou dobu až do dnešních dní. Stojí až do dnes téměř na stejném místě, jako byl odhalen.
V poslední době byl jen poněkud přiblížen ke kostelu. Je ale také pravda, že sice pomník stojí na svém místě dosud, jenže současný pomník se liší od toho, který byl v roce 1935 odhalen. Tuto skutečnost, o které se zatím nikdy nikdo nezmínil, protože asi o ní nikdo neví, jsem zjistil z fotografií, které jsou přiloženy. Z těchto fotografií vyplývá, že možná v době okupace byl pomník uklizen a po revoluci byl instalován již jiný, protože původní možná skončil neznámo kde. Možné je i to, že pomník byl vyměněn záhy po svém odhalení. Jeho místo se, jak již bylo řečeno, později jen o něco posunulo směrem ke kostelu. To bylo krátce po válce. Celých 66 let přežil bez pohromy všechny strasti různých dob a nálady různých mocipánů. I když možná ještě dnes existují dva pomníky. Třeba je ten druhý jen někde uložen a není již pamětníka, který by to věděl. Bohouš Knobloch