Postavena v letech 1921 - 1926, slavnostně otevřena 17.5. 1926.

 

Soustavná elektrizace východních Čech probíhala za vynikající účasti zemské samosprávy.Zemský správní výbor se snažil využít všech přirozených zdrojů energie a staral se o to, aby včas a vhodným způsobem byly do sítí připojeny i elektrárny vodní.Vodní síla řeky Jizery byla využívána již v minulých stoletích pro provoz textilních továren při jejím toku.S rozvojem energetiky na počátku našeho století nabízela přirozená poloha soutoku dvou řek využití jejich spádu v rozsáhlém projektu.

          V roce 1921 byla zahájena výstavba vodních sil při soutoku řek Jizery a Kamenice, zatím výstavbou vodní elektrárny na Jizeře pod Spálovem.Tato hydrocentrála tvořila první část projektů  vypracovaných Zemským technickým oddělením pro stavby vodní a využití vodních sil. S uskutečňováním dalších projektů se mělo pokračovat postupně podle toho, jak bude stoupat odběr elektrické energie v této oblasti.

          Účelem první části této stavby bylo získat 25m dosud nevyužitého spádu řeky Jizery v části mezi odpadem Schmittovy továrny a řekou Kamenicí.Stavba byla dimenzována na využití 12m3 / vt. vody.

          Stavba byla rozdělěna na dva stavební oddíly.První díl obsahoval jímání  a vedení vody (tj.stavba jezu, štoly a kanálu ) druhý díl pak rozvodnu, strojovnu, vyrovnávací komory a svodné potrubí. První díl byl zadán v roce 1921 za ceny směrné, druhý díl v roce 1923 za ceny pevné.

          Stavební práce byly zadány podnikatelské firmě ing. Nejedlý,Řehák a spol. v Praze, strojní zařízení stavidel, česlic a lávek dodala firma Bratři Prášilové a spol. v Libni, turbíny firma  Breitfeld a spol v Blansku, elektrické zařízení rozvodny firma F.Křižík.

          Jako nejvýhodnější poloha jezu po stránce technické, ale hlavně finanční, bylo zvoleno místo za galeriií soutěsky Riegrovy stezky, proti prvnímu železničnímu tunelu. V těchto místech bylo možné zřídit pevný jez 5,20m vysoký, bez vývařiště, protože celé podjezí je skalnaté a pokryté mohutnými balvany.Hradící jezové tělěso mohlo být na levém břehu připojeno přímo ke skále, čímž byla zvětšena  celková délka přepadu na 34m.

          Na pravé straně  jezu byla zřízena štěrková propusť 8,50m široká, rozdělená na dvě 4m široká pole s otvory hrazenými stavidly. Každé stavidlo  bylo opatřeno čtyřmi podvozky o 3 kolech, které jezdily po ocelových drážkách. Všechny desky se daly vytáhnout nad katasrofální vodu, horní desky spustit o 1 m pod hladinu vzduté vody a tím byla umožněna jemná regulace vodní hladiny nad jezem. Jezem vzdutá hladina se odváděla do usazovací nádrže, umístěné v pravém břehu mezi dvěma skalními útesy. Vtok byl tvořen třemi otvory nade dno štěrkové propusti a tím bylo znemožněno vnikání štěrku do usazováku. Aby nevnikaly do štoly naplaveniny a bylo zabráněno nárazům ledových ker, byla v líci přední stěny vtoku dřevená stěna sestávající z trámů, jejichž spodní hrana zasahovala 60cm pod hladinu normálně vzduté vody a horní hrana až do výše vody katasrofální.

          Obsluha stavidla byla ruční i strojní a pohybující se mechanismy byly kryty plechovou budkou. Z usazovací nádrže se vedla voda trychtýřovitým ústím do štoly.Vtok byl uzavřen stavidlem 3,60 m širokým a 2,70 m vysokým. Konstrukce i pohyb stavidel byl obdobný jako u stavidel štěrkové a proplachovací propusti. Mechanismy byly umístěny v železobetonové budce, jejíž střecha sloužila zároveň pro převedení turistické Riegrovy stezky přes vtok do štoly.Nad vtokem do usazovací nádrže , na pravém břehu byl postaven domek pro jezného a věž pro transformační zařízení proudu, určeného k pohybu stavidel u jezu.

          Nejobtížnejším objektem z celé stavby byla štola. Celá štola měřící 1323 m prochází horským masivem vytvořeným výhradně vyvřelými diabasy,které jsou velice pevné, takže každý i sebemenší výběžek skály bylo nutno odstřelit. Ražení štoly bylo prováděno najednou z obou stran, vrtáno bylo ručně a postup byl velice nepatrný , 20-30cm hnací štoly za jednu osmihodinovou směnu.

         Ruční vrtání bylo zastaveno a byly namontovány stroje , ke kterým musela být zřízena primerní linka z Vysokého nad Jizerou , která měla později sloužit budoucí elektrárně a jezu. Pro přeměnu proudu pro pohon strojů byly postaveny provizorní transformační stanice. Aby se s prací nemuselo čekat až do postavení této linky ,byl pro pohon kompresorů použit na jedné straně motor benzinový a na druhé straně motor naftový.

         Stavba strojoven ,montáž kompresorů a provizorních výbušných motorů byla dokončena 6.března 1922 a u Spálova 15.března 1922.Od tohoto dne bylo zahájeno vrtání strojní a až do výlomu celé štoly probíhala práce nepřetržitě, v osmihodinových směnách. Pracovní klid byl dodržován pouze  od 6. hodiny ranní v neděli  do 6.hodiny ranní v pondělí. Pro práci byly použity vrtací garnitury syst. Flottmann.