První písemné zprávy jsou z roku 1325. Lužná patřila mezi vesnice, které za vlády Jana Lucemburského (1310 - 1346) byly teprve  vysazeny zákupním právem (emfyteutickým)  a přitom došlo k novému velkorysému rozměření obce. Také zasvěcení kostela sv. Barboře ukazuje na vrcholnou až pozdní kolonizaci. Osada vznikla poblíž jedné z hlavních cest Praha - Cheb. Dnešní karlovarská silnice tzv. císařská silnice byla postavena až v polovině 18. století. Druhou důležitou cestou, která vedla okolo Lužné, byla cesta Praha - Rakovník.  Král přidělil Lužné 24 lánů polí, z těch patřily dva svobodné lány rychtáři, 2 manskému dvoru, 1 byl zádušní (patřil kostelu) a 5 hajným. Zbývajících 14 lánů patřilo osadníkům. Tak je to rozděleno v listině zabývající se propůjčkou - lénem z roku 1348. Lužná původně byla osadou hajných, kteří měli za úkol hlídat královské lesy. Již v roce 1417 se píše o „Luženském hájenství" s hajným Hanušem Pět hajných vlastnilo pole až do roku 1656, ze kterých neodváděli daně a místo roboty plnili povinnosti hájenské. Z roku 1552 se zachovaly manské povinnosti, ze kterých vyplývá, že Luženští měli povinnost nahánět na honech, rozhánět jeleny v říji, chovat psy a vykonávat službu poslů. Za to směli rubat v lese označeném jako Manská jedle. Luženská rychta byla svobodná a měla dva poddané - řezníka a pekaře. Povinností rychtáře bylo poskytnutí stravy porybnému a lovcům při výlovu Královského rybníka pode vsí. V 16. století byl v Lužné založen pivovar, protože pivovar na hradě nestačil pro 14 obcí vařit pivo, jak oznámil hejtman Žďárská roku 1550 královské komoře. Pivovar se i se sladovnou se sice začal stavět, ale pro odpor Rakovnických musela být stavba zastvena. Ačkoli se Luženští snažili, aby pivovar mohli dostavět, po založení pivovaru v Krušovicích roku 1581 už byly všechny snahy marné.

            Lužná a lesy v okolí patřily ke křivoklátskému panství, tedy k české koruně, až do roku 1686 a společně s ním měnily i majitele. Patřilili k nim Lobkovicové, Valdštejnové nebo Fürstenberkové (od roku 1735). Valdštějnové se snažili panství zvelebit a začalo se s umělým obnovováním lesů. Od roku 1785  byl nařízen sběr semen, od roku 1796 jsou zakládány lesní školky. Ze dřeva se v milířích pálí dřevěné uhlí, které zpracovávají fürstenberské železárny.

            V době třicetileté války byla Lužná několikrát vydrancovaná -1630 Lužnou vyplenil Trčkův pluk, rok na to  Sasové, pak císařská vojska. V roce 1632 krajem táhla tři vojska a Luženští opouštěli chalupy a ukrývali se v lesích na Kráské dolině. V hejtmanské zprávě z roku 1634 se uvádí, že 5 statků v Lužné je pustých a jeden úplně spálený.           

Po roce 1828 vznikla u Lužné skelná huť, která vyráběla lahve, sklenice a tabulové

Největšího rozmachu zaznamenala huť patřící paní Vajglové a pánům Estermanovi a Kailovi ve třicátých letech. Pak začal odbyt váznout a huť zanikla. V místech zůstala jen hájovna, kde bydleli lesní dělníci.

Vlastní obec Lužná se dělí na tři části: oblast  centra, tj. náves s kostelem, farou, školou a řadou domků, Ohradu, která se táhne východním směrem a od obce ji odděluje potok a rybník a třetí částí je část zvaná Chaloupky, východně od Ohrady. Obě poslední lokality jsou obydlené domkáři a rolníky. K obci, která měla v roce 1879 169 čísel popisných a 1 600 obyvatel, patří tyto samoty: hájovna U tří stolů, Štillovna, tj. obydlí pro lesní dělníky, Belšanka, U boučku, obydlí podlesního Na krásné dolině, Skelná huť a Kateřinka.

            Největší požár zažila Lužná 15. 9. 1869. Hořet začalo ráno ve stodole Václava Kováře čp. 23 a shořela celá dolní část obce zvaná „Příč". Celkem 17 statků a 3 domky. O požáru psaly i Národní listy a vznikla charitativní sbírka. Peněžní dary chodily i ze vzdálených obcí, 1000 zlatých poslal obětem požáru císař František Josef I.  a 400 zlatých bývalý císař Ferdinand. Další větší požáry  v Lužné vypukly v roce 1891 a 1895.

V rozmení let 1938 - 1953 se v Lužné v dole Lužná těžilo uhlí. Důl je sice vytěžen, ale zásoby uhlí leží ještě pod obcí.

            Pře rokem 1948 bylo v Lužné 5 hostinců a 1 hotel, 6 koloniálů se smíšeným zbožím a ještě tři obchody spotřebního družstva, 4 řezníci a uzenáři, 2 pekaři a 2 zelináři,  3 trafiky a 2 obchody s drogistickým zbožím, papírnictví, galanterie, obuv, pila, 4 krejčí, 2 zahradníci, 2 švadleny, 4 obuvníci, 3 truhláři, 2 kováři a 2 koláři, 4 holiči, malíř pokojů, 2 prádelny, praktický lékař i stavitel a další. K větším podnikům patřila železniční stanice ČSD, Státní lesy v Loužku, důl Belšanka a surovinová základna pro RKZ. Živnosti zanikly v roce 1951, obchody s potravinami a hospody byly přidruženy ke konsumnímu družstvu Budoucnost. Živnosti stavební se staly pobočnými podniky komunálních podniků, kovář byl přidělen ke správě státních lesů, někteří drobní živnostníci odešli pracovat do rakovnických továren.

V současnosti je obec rozdělena na dvě části. Původní obec a osadu, která vznikla při založení Buštěhradské dráhy. V obou částech žije nyní asi 1 800 obyvatel. Podle statistických údajů z roku 1901 měla Lužná 194 popisných čísel a 1 448 obyvatel. V roce 1991 stálo v Lužné 599 domů, z toho 514 trvale obydlených a 493 bylo evidováno jako rodinný dům. Z bytového fondu pouze pro rekreační účely bylo vyjmuto 7 domů.

            V katastru obce je 12 památkově chráněných stromů, z nichž nejstarší je 260 let starý dub lesní, stojící poblíž hájovny „Sládkův kříž".

            V Lužné II v areálu železniční stanice je zřízeno železniční muzeum „Výtopna Lužná-Lišany", které nabízí prohlídku cenných historických parních i motorových lokomotiv. Výtopna vznikla v souvislosti s budováním Buštěhradské dráhy kolem roku 1871 a je největší svého druhu v Čechách. Muzeum pořádá nostalgické jízdy hisorických vlaků.

V této části obce se nachází i kostel církve československé husitské Husův sbor, který byl postaven po 1. světové válce, v roce 1925 - 26 podle návrhu architekta Tomáše Šaška z Prahy. Kostel z neomítaných cihel má 17 metrů vysokou věž ukončenou plastikou kalicha. Téměř identické kostely církve československé je možné vidět i ve Voticích na Benešovsku, ve Vysokém nad Jizerou a  v Tmani na Berounsku.

V roce 1927 byla rozparcelována pole podél pěšiny k Lišanům, kde vzniklazástavba rodinných vilek. Lidově se zde říkalo Rafanda, původní oficiální název zněl Nádažní ulice, ale v roce 1945 byla ulice přejmenována na ulici Kapitána Jaroše, protože Jarošova matka Anna pocházela z Lužné z domku čp.56 na Masarykově náměstí a byla dcerou sedláka Františka Konopáska. Uvažovalo se i postavení jJrošova  pomníku v parčíku na kraji ulice.

            Pojmenování ulic řešila Lužní v roce 1930 a návrhy zástupcům obce předkládal učitel a kronikář. V Lužné býval i bohatý kuturní život. Již v 70. letech 19. století tu existoval ochotnický spolek, ale zajíždělo sem i kočovné divadlo. Ve kolem roku 1930 se hrálo ročně i 37 představení. Ochotnickému divadlu se věnovali i další spolky: TJ Sokol, FDTJ , hasiči, KSČ a školní děti. Po otevření Osvětové besedy vznikl v roce 1955 nový soubor, který působil až do konce 70. let. Ve škole se hrálo divadlo ještě v 80. letech 20. století.