Doba vzniku kostela, který stojí uprostřed udržovaného parku, se nedochovala. První zprávy jsou až z roku 1352, kdy byl kostel farní, ale fara zanikla při husitských válkách. V 16. století spravovali kostel rakovničtí děkanové a od roku 1661 patřil pod farnost Novostrašeckou  a od roku 1707 pod farnost k Mutějovicím.

            Velké přestavby se kostel dočkal za Valdštejna  po roce 1685. Nejprve byla prolomena nová okna, pak vyměněna střešní krytina a obezděn hřbitov. Za dalších majitelů - Fürstenberků - byl kostel zcela přestavěn (1750 - 1758). Jde o omítanou jednoloďní stavbu, ke které z východu přiléhá presbytář se sakristií a západní stranu tvoří hranolovitá jednopatrová věž sevřená dvěma točitými schodišti, které vedou na kruchtu a do věže. Věž ukončuje osmihranná cibulová báň, která je jako věžička sanktusníku plechová.

Ve věži jsou umístěny tři zvony z roku 1874, které byly zhotoveny v dílně synů Julia Herolda v Chomutově. Původně měl ale kostel sv. Barbory zvony 4. Na malé věži byl Umíráček, kterým se zvonila hodinka, když někdo zemřel. Na velké věži zvonil tzv. Raňák, největší zvon kostela, pak Poledňák a Slavík. Po roce 1916 zbyl ve věži jen zvon Poledňák, který byl na válečné účely snesen v roce 1942. Na jeho místo byl zavěšen 150 let starý zvon Gothard z Krupé. Po válce se zvon Poledňák vrátil do Lužné. Nový Umíráček darovaly rodiny Rýglova a Mohlova v roce 1925.

Zařízení kostela je pozdně barokní, oltářní obraz sv. Barbory je z roku 1891. Plastika Ukřižování byla z kostela zcizena v roce 1990.

Posvícení, které se drží obvykle na svátek vysvěcení kostela a v souvislosti s tím, komu je kostel zasvěcen, drží luženští na sv. Ludmilu - třetí neděli v září. Svátek Barbory (4. 12.) připadá totiž na dobu postní, což omezovalo možnosti oslav.

Před kostelem byl v roce 1848 vztyčen kříž na paměť zrušení roboty. V těchto místech bývalo luženské pohřebiště, ale od roku 1841 se pohřbívá na novém hřbitově. Prostor před kostelm  zvětšil náves a od roku 1941 se v zde staví na sv. Magdalenu pouťové atrakce