Stával naproti starému obecnímu úřadu vedle dnešního domu manž. Jílkových. Jedná se o domy tzv. chalupníků uprostřed obce. Téměř všechna obydlí byla vybudována z nepálených cihel, jen základy byly z kamene. Stodoly, kůlny,chlévy a krmníky byly dřevěné, kryté slámou. Exteriér a interiér domů byl téměř stejný, zvenku byly omítnuty hrubým pískem, obíleny vápnem a u země natřeny modrou obrovnávkou. Dveře z ulice byly celodřevěné, vyzdobené ornamenty, natřené hnědou barvou. V domech byla "izba", širší chodba a otevřená kuchyň. Šířka domů byla různá, asi 15-25 m, chalupnické a domkařské domy byly užší. Průjezd uzavírala jednoduchá vrata. Chalupníci obývali chalupy bez polí, podruzi (hofeři) bydleli v nájmu. Až do roku 1848 byli všichni držitelé usedlostí v Nivnici poddáni vrchnosti a museli jí odvádět daně a robotovat. Podle sdělení našich pamětníků, "dědáčků", kteří pamatují ještě robotu, musel z každého domu jeden člověk odpracovat v týdnu 3 dny nebo 1 1/2 dne s potahem. Celkem se jednalo například při práci s potahem o 78 dní roboty v roku! Práce na panském musela mít vždy přednost před prací na vlastním, své si mohli lidé dělat, až když byla panská práce hotová. Dráb už večer předchozího dne ohlašoval pod okno jednotlivých robotníků, kam se má kdo ráno dostavit k práci a pobízelo se i karabáčem! Mimo roboty měl každý ještě i daňové povinnosti. Grunt "30 mír" odváděl ročně asi 30 grošů v penězích a 2 slepice a 12 vajec v naturáliích. Daně odváděla správa dvora do Uh. Ostrohu, kde byla správa lichtenštejnských majetků na Slovácku. Po zrušení roboty se obce osamostatnily, daně se pak odváděly státu. K samotné fotografii: Na snímku je vidět, že se jedná o dva samostatné domy, každý má svoje číslo popisné. Pravá strana - zde bydlela rodina Blahova (Aše), levá strana - zde bydlela rodina Haluzova. Fotografie pocházejí z r. 1958. Vedle (úplně vpravo) bydlela Anastázie Bartošová, později rodina Jílková. Blahův a Haluzův dům byl zbourán v roce 1963. Před Haluzovým domkem je vidět starodávná dřevěná studna s odklápějícími se dvířky a bočním rumpálem na vytahování vody pomocí řetězu a okovu. Chodilo tam na vodu hodně lidí z obce. Staří lidé si pamatují, že v domě číslo 182- Antonína Haluzy - byla dřevěná podlaha ("dlážka") a nejen tedy hliněná udusaná podlaha, jak to tenkrát bylo běžné v Nivnici, což svědčí o tom, že tam býval "lepší" člověk - dráb. Takže jsme zjistili, že dům č. 182 rodiny Haluzové byl za Lichtenštejnů drábovnou!